VYTÁPĚNÍ

Zahrada, kterou nebudeme ani temperovat, nebude přes zimní měsíce obyvatelná, tím více, je-li orientovaná na sever. Bude sloužit pouze jako tepelná bariéra pro stěnu domu, k níž přiléhá (poskytuje tzv. teplou clonu).

Nejtepleji bude na zahradě orientované na jih, na východní si užijeme slunečních paprsků v ranních a dopoledních hodinách, na západní naopak až v odpoledních a večerních.

Většinou zahradu nevytápíme plně jako běžnou místnost, ale pouze v ní přitápíme v nejchladnějších dnech. Obecně platí, že čím lépe bude zimní zahrada zaizolovaná, tím lépe si v chladných dnech udrží teplo, ovšem tím hůře se ho také bude zbavovat v horkých dnech.

Proto než hermeticky uzavřenou variantu se zdá lepší zvolit rozumný střed, kdy lze zimní zahradu přes teplé léto ještě dobře odvětrat, v jarních a podzimních dnech pak zachytí a využije teplo prvních a poslední sluneční paprsků a přes zimu ji pouze budeme temperovat na teplotu potřebnou k tomu, aby přítomné rostliny nezahynuly.

Zimní zahradu si můžete vybavit otopným zařízením - to Vám umožní pobyt i v chladných zimních dnech. K udržování optimálního klimatu přispívají vhodné topné systémy. Většinou jsou napojené k centrálnímu vytápění domu a mají individuální termostat, který řídí teplotu nezávisle na bytové jednotce.  Při jejich výběru záleží také na tom, jakým způsobem je dům vytápěn. Proto by se při projektování nemělo zapomenout na zabudování podlahového vytápění či podlahových konvektorů.

Od dříve velmi oblíbeného podlahového topení v zimních zahradách se přechází k modernějším technologiím, jako jsou fancoily – podlahové konvektory. Ty využívají stoupajícího teplého vzduchu, který pomáhá také proti srážení vlhkosti na sklech zimní zahrady.